Láska je hnutí,které nutí,dva blázny do blbnutí

Srpen 2007

tosa inu

12. srpna 2007 v 12:35 | sabinka |  Pejskové pod lupou

Tosa Inu (Tosa Inu, Japanese Fighting Dog)

Tosa Inu byl vyšlechtěn v Japonsku v pol. 19. stol. Křížením Dogy, Bulteriéra, Mastifa a Buldoka byl získán agresivní pes, schopný nelítostného boje.

ANGLICKÝ NÁZEV:
jap. Tosa Inu, angl. Japanese Fighting Dog
PŮVOD:
Tosa byl vyšlechtěn v Japonsku, v prefektuře Koti, v polovině 19. století. Milovníci psích zápasů chtěli vyšlechtit japonské plemeno psů, schopných bojovat na smrt, neochvějně a bez hlesu, stejně jako samurajové. Jeho základem se stali místní dogovití psi, pravděpodobně potomci dávných Moloských dog. Jejich křížením s takovými plemeny jako Bulteriér, Mastif a Buldok byl získán agresivní pes, schopný nelítostného útoku a dlouhého boje.
První jedinci tohoto plemene byli dovezeni do České republiky v roce l993. V současné době je přes 700 registrovaných jedinců včetně importů. Bohužel, značná část z nich již nežije.
POPIS:
Jde o plemeno pracovních psů ze skupiny dogovitých. Jiný název je Japonský bojový pes.
Mohutný, pevně stavěný pes. Muskulatura je dobře patrná, silně vyvinutá. Kůže volně obepíná tělo, na čele tvoří vrásky. Hlava je široká, čelisti silné, lícní kosti dobře vyvinuté. Uši jsou visící, nasazené daleko od sebe. Hruď je hluboká. Břicho výrazně vtažené.
Pes má zavěšené uši, kvadratickou tlamu a u kořene silný, visící ocas.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku nejméně 6O cm.
Fena má v kohoutku nejméně 55 cm.
VÁHA:
Do 90 kg.
SRST:
Srst je krátká, hustá, hrubá. Zbarvení: žíhané, matně černé, žluté, rezavé s bílými znaky. Na čenichu je černá maska.
CHARAKTER:
Charakteristická je trpělivost, neohroženost a odvaha. Působivý vzhled Tosy vypovídá o jeho bojové minulosti. Je to spolehlivý hlídací pes. Je ho nutné již od raného dětství správně a důsledně vychovávat a usměrňovat tak jeho vrozenou agresivitu. Pod vedením zkušeného chovatele uplatní své výborné pracovní schopnosti.
PÉČE:
viz. výše
PLEMENO:
Skupina 2 Pinčové a knírači,molossové a švýcarští salašničtí psi.
Sekce2.+ Molossové,dogovití psi.
Bez zkoušky z výkonu
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
TI
ČÍSLO STANDARDU:
FCI - Standard č.26O/ 09.12.1997/D (Japonsko)


Rhodéský ridgeback

12. srpna 2007 v 12:24 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Pochází z Jižní Afriky, kde byl vyšlechtěn z původních psů afrických Křováků a evropských plemen, která si přivedli holandštní přistěhovalci (mastifů, dog, erdelteriérů, chrtů, bladhaundů). Od roku 1922 má svůj standard, od roku 1924 mezinárodně uznaný.
Popis: Větší silný a svalnatý pes s pruhem obrácené srsti na hřbetě. Hlava dlouhá, mezi ušima široká, s plochou lebkou, výrazným stopem a suchými pysky. Oči dále od sebe, kulaté. Uši vysoko nasazené, středně velké, u nasazení široké a pozvolna se zužující, přiléhající k hlavě. Krk delší, silný, bez laloku. Tělo s hlubokým prostorným, ale ne příliš širokým hrudníkem, pevným hřbetem a dobře osvalenými žebry. Končetiny rovné, silné, osvalené, suché. Ocas u kořene silný, postupně se zužující, nesený v mírném zatočení vzhůru. Srst krátká, hustá, hladká a lesklá, s charakteristickým ,,ridgem", tedy pruhem obrácené srsti na hřbetě. jež je typickým znakem plemene. Zbarvení: Světle až červeně pšeničené. Velikost: ideální kohoutková výška u psů 63-68 cm, u fen 61-66 cm při hmotnosti 30-38 kg.
Charakteristika: Živý, pohyblivý a vytrvalý pes, aktivní i při vysokých teplotách. Vůči cizím si uchovává odstup, vůči své rodině je oddaný a ve vztahu k dětem spolehlivý.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu v přírodě a důsledné vedení bez přílišné tvrdosti. K jeho zvlásnutí je zapotřebí i fyzická síla. Hodí se spíše do domu se zahradou než do městského bytu.
Užití: Původně lovecký pes, užívaný dokonce i k lovu lvů, ale také ke střežení stád dobytka před nebezpečnými šelmami. Dnes převážně společenský pes sportovního typu, dobrý hlídač.
Výskyt: Ještě nedávno velmi vzácný, dnes je na vzestupu. Stále populárnější i u nás.
Možná záměna: Pouze s thajským rigdebackem, jenž jako jediný má rovněž ridge na hřbetě, je však vzácnější, výrazně menší a má vztyčené uši.

puli

12. srpna 2007 v 12:23 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Předkové puliho se zřejmě dostali do cýchodní Evropy v době stěhování národů s kočovnými asijskými pastevci. I když k přímé práci u ovcí byli jeho předkové využíváni po celý středověk, plánovitý chov začal až v roce 1910 zásluhou doktora Raitsise, který popsal a roztřídil všechna maďarská ovčácká plemena.
Popis: Středně velký pes obdélníkového formátu se zvláštní provazovitou srstí, která by měla dosahovat až k zemi. Na rozdíl od většiny ostatních dlouhosrstých plemen se požaduje srst zplsnatělá, ovšem v navzájem oddělených šňůrkách. Hlava poměrně malá, ukrývající se v chlupech, stejně jako uši a oči. Ocas zatočený nad hřbetem a rovněž bohatě osrstěný. Zbarvení: černé (příp. s rezavohnědým nádechem), všechny odstíny bílé a šedé. Velikost: psi 40-44 cm, feny 37-41 cm, hmotnost v rozmezí 9-18 kg.
Charakteristika: Živý a energetičtí psi, velmi vytrvalí, vitální, odolní vůči nepřízni počasí. Exteriér začal hrát v chovu roli až v posledních desetiletích, přičemž je stále přikládán velký význam tomu, aby si psi zachovali typický temperament.
Zvláštní nároky: Velmi náročný na péči o srst, která nevíc probíhá úplně jiným způsobem než u většiny dlouhosrstých plemen. Nerozčesává se, ale rozplétá a rozsříhává nůžkami. Udržet ji v dokonalé čistotě je prakticky nemožné, i proto se puli více než pro držení v bytě hodí k trvalému pobytu venku.
Užití: Ovčácký pes, dnes většinou chovaný jako neobvyklý společník a spolehlivý hlídač.
Výskyt: Mimo Maďarsko vzácný, častěji se chová jen v USA. V několika exemplářích se vyskytuje i u nás.
Možná záměna: S velmi vzácným španělským vodním psem (perro de afua Espaňol), jenž působí celkově méně ušlechtilím a úpravným dojmem, má kratší srst, bývá vyšší a může být i hnědý nebo dvojbarevný. S komondorem, který je výrazně vyšší a vždy bílý.

maltézáček

12. srpna 2007 v 12:21 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Jako ostatní bišonci (z nichž je zřejmě nejstarší) pochází ze Středomoří. Jak dokládají starověké malby, jeho předkové patřili již k oblíbencům římských patricijů. Do současné podoby byl vyšlechtěn až na počátku tohoto století ve Velké Brritánii.
Popis: Malý pes s dlouhou bílou srstí. Hlava široká a zakulacená, bohatě osrstěná, s čenichem tvořícím třetinu celkové délky hlavy s výrazným stopem. Nosní hřbet rovný, s bohatým vousem. Oči tmavé, zakulacené, živého výrazu. Uši trojúhelníkovité, vysoko nasazené, ploše přiléhající, porostlé dlouhou srstí. Krk dlouhý jako polovina kohoutkové výšky, nesený vzhůru. Tělo obdélníkového rámce, s rovným hřbetem a prostorným k loktům dosahujícím hrudníkem. Končetiny rovné, spíše kratší. Ocas nasazený v linii zádě, zatočený přes hřbet, porostlý dlouhou srstí, dosahující až k hleznům. Srst dlouhá, sahající k zemi, lesklá a těžká, bez podsady. Zbarvení: čistě bílé. Velikost: kohoutková výška psa 25-30 cm, feny 18-23 cm. Hmotnost 2,8-4 kg.
Charakteristika: Nesmírně oddaný a mazlivý pes. Je spíše klidnější povahy, vnímavý a citlivý, Velmi inteligentní, tvárný a přizpůsobivý,
Zvláštní nároky: Velmi náročná je péče o srst, kterou je nezbytné denně opatrně pročesávat a kartáčovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení v bytě.
Užití: Odjakživa výhradně společenký pes, vhodný i do toho nejmenšího městského bytu.
Výskyt: Tradičně oblíbený, i když ne masově rozšířený.
Možná záměna: S ostatními bišonky (kadeřavý bišonek, boloňský psík, coton de Tuléar), od nichž se liší podstatně delší, hladkou srstí, která se nestříhá.

samojed

12. srpna 2007 v 12:19 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Psy tohoto typu používali odnepaměti Samojedové (dnes nazývaní Němci), sibiřský kmen, kočující po nejsevernější části Asie. Jejich psi dovedli nejenom táhnout sáně, ale také vydatně pomáhat při lovu, udržet pohromadě mnohasethlavé stádo sobů i spolehlivě ohlídat skromný majetek. Na konci minulého století se dostali do USA i do Evropy.
Popis: Velmi atraktivní, silný, ale přitom půvabný pes střední velikosti. Hlava silná, klínovitého tvaru. Typickým znakem jsou zvednuté ústní koutky, což působí dojem, že se samojed ,,směje". Tmavé oči mandlovitého tvaru. Malé, vzpřímené trojúhelníkovité uši. Tělo mírně obdélníkového tvaru s hlubokým hrudníkem. Ocas při vzrušení stočený nad hřbetem, v klidu může bát svěšený. Srst mimořádně bohatá a lesklá, s krátkou měkkou podsadou a delší drsnou krycí srstí. Zbarvení: nejčastěji bílé, povoleno též smetanové nebo bílokrémové. Velikost: ideální kohoutková výška u psů je 57 cm, u fen 53 cm. Váha u psů 25-30 kg, u fen 17-25 kg.
Charakteristika: Mimořádně vlídný a přátelský pes, který postrádá tvrdou hlavu většiny severských příbuzných. Má ,,měkkou" povahu zcela prostou agresivity a jeho výchova a výcvik nečiní problémy.
Užití: Tento původně saňový pes se dnes chová převážně jako rodinný společník a přítel. Důvodem je jednak jeho mimořádně atraktivní vzhled a tvárná povaha, jednak i menší ,,dravost" v zápřahu.
Zvláštní nároky: I když péče o srst díky její kvalitě a určité samočistící schopnosti není tak náročná, jak by se na první pohled zdálo, pravidelné pročesávání je nezbytné. Ačkoliv mnoho lidí chová samojeda v bytě, jeho srsti více svědčí trvalý pobyt venku, ovšem při zachování stálého kontaktu s rodinou.
Možná záměna: S velkým bílým německým špicem, který je menší, nemá šikmé oči a ,,nesměje" se.

co je horší?

12. srpna 2007 v 0:49 | sabinka |  Blbůstky a ptákoviny
Co je horší?
být tlustý nebo na kost hubený?
jíst moct nebo hladovět?
zabíjet nebo umírat?
mít lásku a nebýt milován a nebo být milován a nemít lásku?
¨mít rozvedené rodiče nebo rodiče spolu?
no tak tohle mi asi moc nejde, ale kdyby vás ještě něco napadlo tak to napište pls do komentů, dík Mucíci

Frenklinovi je teď líp:-)

12. srpna 2007 v 0:45 | sabinka |  Frenklin
I když jsme se přestěhovali, troufnu si říct, že Frenklin je na tom líp než byl předtím, tady máme totiž i osobní balkon a tak mu mohu dopřát i nadstandart v podobě vycházek na čerstvou trávu a vyhříváním pod skutečným sluncem a ne pod zářivkou. Prostě vezmu velkej škopek, napustim vodu, dám tam pár šutrů a strčim tam Frenklina a to dám na sluníčko na balkon. Jak prosté, ale uspokujující:-)

pár věcí o křečcích džungárských

11. srpna 2007 v 23:22 | sabinka
Tak vám sem přidávám neaké všeobecné informace o těchto rostomilích hlodavcích.
Křečík džungarský
Kmen: Strunatci (Chordata)
Třída: Savci (Mammalia)
Řád: Hlodavci (Rodentia)
Čeleď: Myšovití (Muridae)
Rod: Křečík (Phodopus)
Křečík džungarský je malý hlodavec pocházející původně ze stepí jižní a střední Sibiře.
Křečík džungarský má zavalité tělo zbarvené tmavě šedě s černým pruhem na zádech, spodek těla je světle šedý až bílý. Zabarvení srsti je různé v závislosti na ročním období. V letním období je zabarvení srsti převážně tmavší. Naopak v zimním období je světlejší, až bílé, s hůře rozeznatelným pruhem na zádech. Čím drsnější prostředí, tím je změna během ročního období výraznější. Ocásek je maličký, cca 1cm.
Křečíci žijí na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska.
Křečíci jsou noční zvířata, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní jsou v noci. Jejich domovským prostředím je tundra. Ve volné přírodě začíná být aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem.
Křečík patří u nás k oblíbeným domácím mazlíčkům. Je to nenáročné a tiché zvíře (toto platí většinou, chováte-li křečíka jednotlivě). Ve skupinkách mohou být křečíci hluční, hlavně jedinci stejného pohlaví mezi sebou vyvolávají rvačky. V případě, že chcete chovat křečíky ve skupině, doporučují se jedinci ze stejného vrhu. Samička po páření rodí 6-10 mladých. Pohlavní dospělosti křeček dosahuje kolem 3.měsíce.
Asi nejjednodušší je kupovat už připravené směsi pro hlodavce (nemusí to být směsi speciálně pro křečíky), které doplníme čerstvou zeleninou nebo ovocem. Není vhodné krmit křečíka větším množství slunečnicových semen, anebo ořechů, protože tyto semena obsahují větší množství tuku.
Pro křečíka je vhodné akvárium nebo klícka o půdorysu minimálně 40x25 cm. Lepší jsou samozřejmě uzavřené klícky, anebo vyšší akvária, protože křečík dokáže z nižšího akvária utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se křečík dokáže jednoduše prokousat ven.

kočičí řeč

11. srpna 2007 v 23:17 | sabinka |  Kočičky
Kočky mají vlastní jazyk. Komunikují jak pomocí zvuků, tak i prostřednictvím svého těla. Jestliže porozumíte jejich jazyku a pochopíte, co vám chce váš mazlíček říci, můžete spolu pak komunikovat jako přátelé - bez zbytečných slov.
Je dobré vědět, že:
* předení a vrnění jsou obvykle známkou spokojenosti
* má - li kotě ocas a uši vztyčené, je přátelsky naladěné.
* zdvižený ocas je pozdrav, pohupování ocasem ze strany na stranu znamená, že kočka je stresovaná nebo má strach
* uši nastražené vpřed vyjadřují přátelský zájem
* zívání signalizuje sebejistotu a spokojenost
* tření nosu o pána představuje náklonnost a oddanost
* třením hlavy a těla o různé předměty dává kotě najevo, že se mu předměty líbí, a značkuje si je tak svým pachem
* škrábáním si kotě rovněž značkuje místa, kde už bylo, a také si tím ostří drápky
* mňoukání je výrazem smutku a zoufalství ( v dospělosti může být také "milostným zpěvem")
* vrčení a syčení jsou výstražným nebo varovným znamením
* uši stažené podél hlavy signalizují strach, stejně jako naježené vousy, otevřená tlama nebo vyhrbený či naopak stažený hřbet.

žrádlo acana

11. srpna 2007 v 23:15 | sabinka |  Kočičky
Kitten
Koťata potřebují až 2krát více živin než dospělé kočky. Aby se vaše kotě dobře vyvíjelo, dávejte mu nutričně bohaté krmivo, které obsahuje kvalitní živočišní proteiny a málo sacharidů.
Acana Kitten má vynikající složení - významnou součást receptury tvoří kuřecí maso a oves. Neobsahuje pšenici, kukuřici ani kukuřičný lepek, což jsou hlavně levné nevhodné zdroje sacharidů. Můžete se tak spolehnout, že ACANA vašemu koťátku pomůže vyrůst v krásnou, zdravou a energickou kočku.
ACANA má nejvyšší obsah kuřecích surovin v potravinářské kvalitě (60 %), což představuje koncentrované množství vysoce kvalitních, lehce stravitelných proteinů, které vyživují rostoucí koťata. Krmivo je ideální i pro dospělé kočky, jež v období březosti a kojení potřebují více živin.
Toto krmivo je vhodné pro: - koťata od narození do 1 roku
- kočky, které nechtějí jíst - vynikající chuť tohoto krmiva probouzí apetit
- březí kočky a kočky v laktaci
- rekonvalescenci koček po nemoci, operaci nebo traumatu
Adult cat
Kočky coby členové rodiny si zaslouží stejně kvalitní a bezpečnou stravu, jako mají lidé. Proto se ACANA vyrábí z prvotřídních surovin. 60 % surovin krmiva ACANA ADULT CAT tvoří kuřecí v potravinářské kvalitě - protein, který přirozeně dodává všechny aminokyseliny, jež jsou pro zdraví koček nepostradatelné.
Krmivo je lehce stravitelné - neobsahuje pšenici, lepek, sóju a jiné rostlinné proteiny. Jediná obilovina v krmivu je lehce stravitelná rýže. Nízký obsah hořčíku, methionin a L-lysin okyseluje moč - krmivo tak preventivně působí proti onemocnění močového ústrojí. Obsahuje látky, které blahodárně působí na kondici koček.
Toto krmivo je vhodné pro: - udržení aktivity dospělých a mladých koček
- kočky, které nechtějí jíst - vynikající chuť tohoto krmiva probouzí apetit
- březí kočky a kočky v laktaci a chovné kočky
- kočky v rekonvalescenci
- podporu imunitního systému
- kočky citlivé na potravu / nesnášející pšenici nebo lepek
- prevence vzniku močových kamenů (FLUTD)
Adult Light
U dospělých, zejména kastrovaných koček, které žijí doma, jsou málo aktivní a mají zvýšený příjem živin, vzrůstá riziko vzniku obezity.
ACANA ADULT LIGHT obsahuje vyšší množství proteinu a má méně kalorií, čímž přispívá k udržení správné hmotnosti dospělých koček. Kuřecí v potravinářské kvalitě (min. 60 %), které ACANA obsahuje, je bohatým zdrojem lehce stravitelných, vysoce kvalitních proteinů, jež přispívají k udržení štíhlých svalů. Menší množství kalorií v kombinaci s kvasnicemi, které mají vysoký obsah chrómu, a L-karnitinem příznivě působí na metabolismus tuků a zaručují cílený úbytek hmotnosti.
Toto krmivo je vhodné pro: - kočky s nadváhou/kočky s diabetes/kastrované kočky
- kočky, které nechtějí jíst - vynikající chuť tohoto krmiva probouzí apetit
- vyměšovaní spolykané srsti ze zažívacího ústrojí
- kočky citlivé na potravu / nesnášející pšenici nebo lepek
- prevence vzniku močových kamenů (FLUTD)

čivava

11. srpna 2007 v 21:47 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Starobylý. Nálezy hliněných sošek svědčí o existenci podobných psů u Toltéků, Aztéků a Mayů už v době několik set let před našim letopočtem, i když přesnější důkazy chybějí. Do podoby nejmenšího psa světa však byl formován až od konce minulého století v USA, kde byl také počátkem století dvanáctého založen první chovatelský klub a sepsán standard.
Popis: Nejmenší pes na světě. Hlava s lebou typického jablkovitého tvaru, se širokým a klenutým čelem, čenich krátký, rovný, zužující se. Oči velké, plné, ale nevystupující, nejlépe tmavé. Uši velké, široce nasazené, zužující se a na konci mírně zaoblené. Krk středně dlouhý, zlehka klenutý. Tělo velmi kompaktní, mírně obdélnékového formátu, s rovným hřbetem a hrudníkem, dosahujícím až k loktům, a vtaženým břichem. Končetiny suché, relativně silné, svalnaté. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, směrem ke špičce se zužující, nesený vesele a vysoko, nikdy mezi nohama. Srst dvojího typu: a) krátkosrstá čivava má srst hladkou, jemnou, lesklou, přiléhající k tělu, b) dlouhosrstá čivava se srstí dloudlouhou, jemnou, hedvábnou, splývající spraporcem na ocase. V obličeji, na ocase a na koncích končetin, krátká. Velikost: Kohoutková výška 15-23 cm, ideální hmotnost 1-2 kg.
Charakteristika: Zvídavý a pozorný pejsek, sice malý, ale robustní a pohyblivý. Překvapivě sebevědomý a nebojácný, nezalekne se ani psů mnohonásobně větších. Nepostrádá lovecké instinkty.
Zvláštní nároky: Nepatrné rozměry čivavy vyžadují zvýšenou ohleduplnost. Nehodí se proto jako společník k malým dětem a nelze se na ní vyžadovat výkony, které jsou nad její síly: chůzy do příkrých schodů, mnohahodinové pěší túry a pod. Hodí se pouze pro držení v bytě.
Užití: Společenský pes, ideální pro starší lidi.
Výskyt: Poměrně rozšířené společenské plemeno.
Možná záměna: Hladkosrstá varieta s pražským krysaříkem, který se liší typickou barvou i větší subtilností a hruškovitým tvarem lebky.
Čivava dlouhosrstá
Čivava krátkosrstá

foxteriér

11. srpna 2007 v 21:46 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Původnější formou je foxteriér hladkosrstý, který bezprostředně navazuje na starého anglického teriéra, a sice na jeho hladkosrstou, bíle zbarvenou variantu. Pododní psi vykonávali na ostrovech práci norníků již ve 14. století. Drsnosrstý foxteriér vznikl později křížením hladkosrstých psů s jinými, blíže neurčenými drsnosrstými teriéry. Od počátku 20. století novější varieta postupně zastiňovala původní hladkosrstou, aby śe ve 30. letech stala jedním z nejpopulárnějších psů vůbec.
Popis: Malý, velmi živý pes, působící garmonickým a elegantním dojmem. Hlava s plochou lebkou, postupně se zužuje, Oči tmavé, ohnivé a inteligentní, položené daleko od sebe. Uši ve tvaru písmene V, malé, dopředu klopené. Krk suchý a svalnatý, bez laloku. Svalnaté tělo s krátkým, rovným a pevným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný asi na tři čtvrtiny své délky. Srst hladká, rovná, přiléhající, nebo drsná a velmi hustá. Barva bílá s črnými nebo tříslovými znaky. Velikost: U psů ne větší než 39 cm, u fen o něco menší. Váha kolem 8 kg.
Charakteristika: Nsmírně aktivní, pohyblivý a pružný psík. Překypuje sebevědomím a odvahou, nezřídka i bojovností. Pes, s nímž se nikdo nenudí.
Zvláštní nároky: Zvládnout tento ,,soudek s dynamitem" není lehké. Foxteriér potřebuje hodně pohybu, dostatek zábavy a pevnou ruku, jinak se snadno stává destrukčním a nezvladatelným živlem. Drsnosrstá varieta je náročná na úpravu srsti: několikrát za rok je nutno ji trimovat, protože jen tak její skutečná krása.
Užití: Lovecký pes, užívaný jako norník i pro povrchové práce. Oblíbený společník, stále veselý a sršící nápady, ideální kamarád starších dětí.
Výskyt: Mezi válkami byl na vrcholu popularity, dodnes všeobecně známý (i díky Čapkově ,,Dášence"), i když už nepříliš často chovaný.
Možná záměna: S Jack Russel teriérem, který je mnohem méně vyrovnaný a ušlechtilý, mívá kratší nohy a delší hřbet. U nás je navíc velmi vzácný. S velšteriérem, který se však zásadně odlišuje černotříslovou barvou.

dobrman

11. srpna 2007 v 21:43 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: V 60. a 70. letech 19. století ho vyšlechtil jistý K. F. L. Dobermann, výběrčí daní a exekutor v durynském městě Apolda. Ten pro výkon svého povolání naléhavě potřeboval ostrého psa, který by mu dokázal zjednat respekt. Hladkosrstí pinčové, které použil jako výchozí materiál, se však na německém území vyskytovali už ve středověku, byli jím zušlechtěni a také výrazně zvětšeni. Domníváme se, že za tímto účelem bylo přikříženo ještě několik dalších plemen.
Popis: Vyšší, střední, mimořádně elegantní pes hrdého držení těla, silný a svalnatý. Úzká hlava klínovitého tvaru, s vysoko nasazenýma zavěšenýma ušima, přiléhajícím k lícím. Krk dlouhý, líbivě klenutý, hřbet krátký a pevný. Ocas vysoko nasazený a nakrátko kupírovaný. Srst krátká, hustá a hladká. Zbarvení: černé, vzácněji tmavě hnědé či dokonce modré s pálením. Velikost: Psi 68-72 cm, feny 63-68 cm v kohoutku, váha 40-45 respektive 32-35 kg.
Charakteristika: Velmi energický, živý a pozorný pes, reagující na sebemenší podnět. Správně vychovaný dobrman je sice temperamentní, ale zároveň dobře ovladatelný, poslušný a neagresivní. Svěřené úkoly vykonává s velkou chutí.
Zvláštní nároky: Dobrman potřebuje hodně volného pohybu. Ten mu však lze v našich podmínkách hustého osídlení a zazvěření poskytnout jen v případě, že bude dokonale poslušný, čehož docílí jen zkušený kynolog.
Užití: Služební a pracovní pes s všestranou možností uplatnění, výborný průvodce, ochránce i hlídač. Dokáže být i dobrým společníkem a psem rodinným, pokud majitel zvládne jeho mimořádný temperament.
Výskyt: Na celém světě i u nás běžně chovaný a velmi populární.
Možná záměna: S německým pinčem, který je však v průměru o 20 cm menší. Velikostně i barevně srovnatelný bauceron je zase méně elegantní a jemný, má méně ušlechtilou hlavu a hrubší srst.

Péťa malý běžec

11. srpna 2007 v 21:16 | sabinka
Ahoja milý čtenáři,
Péťa je čím dál tím víc ochočenější, běhá po pokoji, mě po ruce, atd.. Je skvělé mít doma křečíka i když vás naštve celý svět tak vite, že když otevřete dveře klícky vykouknou na vás dvě milá erná očka, které vás 100% rozveselí. Jen jsem chtěla říct,že newím co bych si bez Péti počla :-)

známe vítěze

8. srpna 2007 v 14:06 | sabinka
Ráda bych vám oznámila, že soutěž o nej blog vyhrál blog tululum.blog.cz. I z velké konkurence tento blog vyhrál! na druhém místě se umístil blog cookie13.blog.cz a na krásném třetím místě se umístil blog muninkysvet.blog.cz
Vítězům upřímně gratulujeme!!