Láska je hnutí,které nutí,dva blázny do blbnutí

Září 2007

mainská mývalí kočka

28. září 2007 v 11:53 | sabinka |  Kočičky
Je nejstarším a největším americkým plemenem. Jejími předky byly robustní kočky žijící na amerických farmách a dlouhosrsté kočky, které do Maine přivezli z Evropy obchodníci a námořníci. Plemeno bylo poprvé vystavováno roku 1860 a rok na to zaregistrováno. V roce 1976 byla mainská mývalí kočka oficiálně uznána.
Tato kočka pochází z Maine, jednoho z největších států Nové Anglie v USA. Existují legendy, že vznikla zkřížením kočky s mývalem.
Její skutečný původ je však nejasný. Údajně byly dlouhosrsté kočky přivezeny osadníky a vypuštěny na svobodu. Lze se domnívat, že vznikla křížením perských nebo angorských koček s krátkosrstými. Se systematickým zaváděním perských koček, ztratila mainská kočka pro milovníky koček svým vzhledem zajímavost a jejich zájem se soustředil na nové typy. Tomu nemohla zabránit ani tradice dávno zavedených mainských koček.
Teprve ve 2. pol. 19. století se zájem milovníků koček vrátil k této kočce s polodlouhou srstí.

Maine coon působí jako statná a svalnatá kočka.

Nápadná je její široká hlava s vysokými lícními kostmi, jež je formovaná kýlovitě. Nos a obličej jsou středně dlouhé. Čenich musí mít ze všech stran hranatý tvar. Mocná brada vybíhá do jedné linie s nosem a horním pyskem.
Zvíře má velké uši, ze kterých rostou chomáčky chlupů. Uši jsou na bázi široké a vybíhají do špičky. Na hlavě jsou vysoko posazené a musí být od sebe vzdáleny nejméně na šíři ucha.
Kočka má veliké kulaté oči, které jsou položeny daleko od sebe a jsou mírně zešikmené. Těmito velkýma, kulatýma očima připomíná sovu. Položení očí však nikdy nesmí působit orientálně.
Kočky mají krásné, protáhlé, středně velké až velké tělo se širokým hrudníkem, který musí působit hranatým dojmem.
Nohy mývalí kočky jsou dlouhé, svalnaté a silné a musí být správně proporcionální k tělu. Na velkých kulatých tlapkách a chodidlech se nachází výrazné štětiny. Tyto štětiny na chodidlech jsou tak dlouhé, že vyvstávají mezi prsty více než 2 cm.
Ocas koček by měl být tak dlouhý jako tělo, u kořene široký a měl by vybíhat do špičky. Ve vztyčeném stavu vyhlíží hunatě, má však jen mocnou podsadu, kterou překrývají krycí chlupy, takže ve skutečnosti svou strukturou tak huňatý není.
Kočka má hustou srst, jež je na hlavě a hrudi krátká a na břiše a zadních nohou delší. Kvalitou je srst hedvábná a volně splývavá. Jemná, měkká podsada je překryta hrubšími, hladkými krycími chlupy. Srst se může ve své délce měnit podle klimatických podmínek, délka ocasních chlupů se však nemění. Mývalí kočku známe v mnoha barvách a s mnoha odznaky

Budu mít novou klec :-)

28. září 2007 v 0:24 | sabinka
Ne, že by mě rodiče zavírali do klece....to fakt ne, ale můj křeček je vkleci.....v malý kleci....a tak mám slíbený pětikilo abych mu mohla koupit většííííííííííííííííííííííí!
Jinak všichni děkujem sponzorům díkec maminko :-)

Mojinej mucíci

28. září 2007 v 0:23 | sabinka |  Mý praštěný příběhy....já, já a moje nej mucíci:-*
Hoja,
tak sem dám seznam lidí co soufakt nej......nebudou tam babičky a tak....alety samozřejmě taky patřík mým nej :-)
  • Muninka-supo prdlá holka......a legrační......:-*
  • Míninka-to samý aorát že s věčíma........dolíčkama na tvářích :-*
  • Verča-no kamarádka......
  • Macíček-nej segra (nevlastní) a good kamarádka
  • Nika-taky good
  • pak sou taky good:Verča S. i Verča V. ,Lucka Š.
kluky sem sem nepočítala a stejně vim, že sem na někohozapomněla......tak se kdyžtak přihhlašte a sorry:-*

gepardi

21. září 2007 v 20:40 | sabinka |  Kočičky
gepardi obecně
U gepardů se jen velni zřídka setkáváme s barevnými odchylkami. Melanismus je zatím znám jen ve dvou případech a to z území dnešní Keni a Zambie. Albinismus dosud nebyl publikován.
U geparda existuje snad ze všech koček největší rozdíl mezi zbarvením mláďata dospělých kusů. Mláďata gepardů se totiž rodí pokryta velmi dlouhou jednobarevně šedobílou, někdy žlutavě světle šedou srstí. Teprve za určitou dobu se u mláďat objevují na srstí první skvrny a to s tím jak je původní juvenilní srst vyměňována za žlutavě zbarvenou skvrnitou srst, připomínající již zbarvení dospelých zvířat. K výměně srsti dochází od břišní strany těla a ve stáší okolo 10 týdnů je srst mláďat prakticky vyměněna již na celém těle až na pruh velmi dlouhých světlých chlupů, který se v podobě hřívy táhne od zátylku až na kořen ocasu a zůstává mláďatům velmi dlouho.
Gepard je na rozdíl od většiny ostatních kočkovitých šelem, včetně velkých koček, převážně denní šelma, která se vydává na lov nejčastěji brzy ráno a během dopoledne. Jen zřídka loví kořist i po soumraku a to ještě jen za světlých měsíčních nocí. Při lovu se orientuje především zrakem, již méně sluncem. Čich nemá pro vyhledávání kořisti vůbec žádnou úlohu.
V Africe jsou kořistí geparda různé druhy menších a středně velkých antilop a gazel, jako je např. gazela Grantova, gazela Thosonova, antilopa impala a antilopa dikdik nebo mláďata velkých druhů, jako jsou buvolci, pakoně, vodušky, kudu aj. Gepard však loví i menší zvířata, mezi nimi zajíce, dikobrazy a různé ptáky žijící na zemi. Méně často loví gepard mláďata zeber a prasata bradavičnatá.
Kořist začíná žrát většinou tam, kde ji zabil. Je-li však na blízku keř nebo strom, odtahuje ji do stínu. Pokud kořist nzkonzumuje najednou, obvykle se k ní už nevrací. Vyžaduje tedy vždy čerstvé maso. Jestliže je však někde na dohled tlupa lvů, gepardi poměrně často o svou kořist přijdou. Lvi totiž gepardy od kořisti nemylosrdně odhánějí a přicházejí tak lacino k potravě.
Gepardi žijí většinou samotářsky, někdy však po určitou dobu i v párech a to ojediněle i mimo dobu rozmnožování.
Úkrytem gepardů bývá ponejvíce husté křovisko nebo prohlubeň v půdě hustě zarostlá vegetací. Mláďata pokud jsou jejich drápy ještě pohyblivé, dovedou dobře šplhat po stromech. Dospělý gepardi si pak náklonost ke stromům uchovávají i tehdy, kdy již zůstávájen při neobratných pokusech o šplhání, ty ovšem bývají neúspěšné.
Doba březosti trvá 90 až 95 dní a samice rodí obvykle 3 až 4 mláďata. Ve vrhu však může být až 6 mláďat, ale tento počet, stejně jako 1 nebo 2 mláďata, je vyjímečný.
Je třeba zmínit to, že gepard se dá snadno ochočit. Tato skutečnost byla rozpoznána již dávno a zejména v Indii se jí využívalo k tomu, že se ochočení gepardi cvičili k lovu.
PODDRUHY
Gepard kapský: Je již vyhubená subspecies, která obývala Kapsko a jižní Oraňsko. Svým výskytem byla omezena na vnitrozemí nejjižnější Afriky na západ od hoeského systému Dračích hor a její areál se tak víceméně kryl a areálem lva kapského, dnes již rovně vyhubeného. Základní zbarvení bylo poměrně světlé, načervenale krémově šedé. Skvrny hnědavé, nikdy zcela černé. Proužek směřující od oka ke koutku tlamy, tzv. gepardí kroužek, málo výrazný. Srst delší než u ostatních afrických forem.
Gepard středoasijský: Je středně velká forma obývající sovětskou střsní Asii a nejsevernější Írán. Dnes je velmi vzácný. Zbarvení je světle šedé se žlutavým nádechem. Skvrny poměrně velké, místy černohnědé, nikoli černé. Gepardí proužek dobře vytvořený, černohnědě zbarvený. Vzhledem k poměrně drsnému klimatuoblasti, kde tato subspesies žije, je srst, zejména v zimě, velmi dlouhá a hustá. Šíjová hříva silně vytvořena. Chlupy hřívy jsou až 130mm neb 150mm dlouhé, vyjímečně i více.
Gepard súdánský: Je menší poddruh, která obývá Súdán, kromě jeho jižních částí a zasahuje odtud pásmem subsaharských stepí až do západní Afriky. Základní zbarvení je většinou okrové, někdy s našedlým tónem. Skvrny černé, velmi drobné nepříliš hustě rozložené. Gepardí proužek je jasně černý, ale úzký. Hříva je slabě vyvinuta.
Cheetah Art Print by Keith Levit
Cheetah Cubs Crop Note Card
Cheetahs Note Card

kolie

21. září 2007 v 20:38 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Původní evropský ovčák. Pojmenování získal nejspíše po starém ovčím plemeni colley, chovaném od 18. století ve Skotsku. K jejímu většímu rozšíření došlo až poté, co si jí oblíbila britská královna Viktorie. Je velmi pravděpodobné, že pro celkové zušlechtění typu došlo k přikřížení barzoje.
Popis: Velmi atraktivní středně velký pes obdélníkového formátu, s mimořádně bohatou srstí. Dlouhá, úzká, klínovitá hlava. Oči středně velké, mandlového tvaru, psu dodávají milý výraz. Uši malé, polovztyčené, jejich vrchní třetina je překlopená dolů. Ocas dlouhý a bohatě osrstěný. V klidu nesen zavěšený a na konci zahnutý, při vzrušení se může zdvihnout nejvýše do linie hřbetu. Srst velmi dlouhá a hustá, na omak drsná, na obličeji a uvnitř uší krátká. Zbarvení: Zlatobílé, tricolor a blue merle. Velikost: Psi v kohoutku 56-61cm, feny 51-56cm. Hmotnost: 18-30kg.
Charakteristika: Vznešený a elegantní pes. Ve vztahu k cizím je velmi zdrženlivý, někdy působí až plachým dojmem. Svému pánovi a jeho rodině je stoprocentně věrný a oddaný, ve vztahu k dětem spolehlivý.
Zvláštní nároky: Povaha kolie je velmi citlivá, proto je nutno volit jemný přístup (který však nevylučuje důslednost), bez náznaků hrubosti. Kolie je poměrně náročná na péči o srst. Je nutno ji denně kartáčovat. Lze ji držet v bytě (i když celodenní pobyt venku její srsti prospívá více), ale v období líhání je nutno počítat přinejmenším s každodením luxováním vypadávajících chlupů.
Užití: Původně ovčák, dnes společník a průvodce.
Výskyt: Kynologická stálice, i když dnes trochu na ústupu.
Možná záměna: Nepřichází v úvahu. Podobná šetie je více než dvakrát menší. (Pozn. Kromě dlouhosrsté kolie existuje ještě jako samostatně uznané plemeno i vzácná krátkosrstá kolie)
kolie dlouhosrstá-blue merleBlue merle
kolie dlouhosrstá-blue merleA další blue merle
kolie dlouhosrstá-tricolortricolor
kolie dlouhosrstá-tricolorA zase tricolor
Normal

západosibiřská lajka

21. září 2007 v 20:36 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Pochází z rozsáhlého pásma lesů Západní Sibiře a Uralu a z povodí řeky Ob, kde byla chována kočovnými kmeny Chantů a Mansů. Pomáhala při lovu pernaté zvěře, ale především zvířat, jako jsou medvědi, losi, sobi, divoká prasata či rysové. Pro všechny lajky byl charakteristický způsob lovu: samostatně a značné vzdáleny od člověka vyhledávali zvěř, aby ji pak ohlásily hlasitým štěkotem (odtud pramení název lajat znamenající rusky štěkat). K stabilizaci této lajky došlo ve třicátých letech našeho století.
Popis: Pes přírodního typu střední velikosti, suché konstituce. Hlava ve travu rovnoramenného trojúhelníku, suchá, s dlouhým a šoičatým čenichem. Uši vzpřímené, vysoko nasazené. Oči oválné, sešikmené. Tělo takřka kvadratické, s rovným, pevným hřbetem, záď široká a svalnatá, břicho mírně vztažené. Ocas zatočený do prstence, nesený nad hřbetem nebo nad bokem. Srst rovná, hrubá, kratší. Na krku a plecích hříva. Zbarvení: různé, od bílé přes šedou, pepř a sůl, až po červenou a černou, případně kombinaci uvedených barev. Velikost: Kohoutková výška u psů 54-60cm, u fen 52-58cm. Váha u psů 20-24kg, u fen 18-22kg.
Charakteristika: Živý lovecký pes s vyrovnanou povahou. Drsné prostředí Sibiře, z něhož pochází, ho formovalo k mimořádné odolnosti, skromnosti a nenáročnosti. Je to velmi samostaný pes, zvyklý poradit si v každé situaci.
Užití: Univerzální lovecký pes.
Výskyt: V Rusku poměrně hojná, jinak chovaná spíše sporadicky. Několik jedinců se vyskytuje i v naší republice.
Možná záměna: S dalšími uznanými i neuznanými lajkami, jejichž rozšíření je pro laika takřka nemožné. U nás se vyskytující karelský medvědí pes je o něco mohutnější a vždy černobílý.

burmila

7. září 2007 v 20:24 | sabinka |  Kočičky

Historie.

Uvádí se,že toto plemeno vzniklo náhodou ,když byli od sebe odloučení dva milenci.Samec činčily žil v tomtéž domě jako samička,lila barmská. Rádi si spolu hrávali,ale když kočka začala jevit známky nastávajícího hárání,byla zavřena v místnosti,aby mohla být v pravé chvíli dopravena k vybranému v hodnému budoucímu barmskému "manželovi".Avšak uklízečka zapomněla dveře místnosti zavřít,a tak se opuštěný činčilí kocourek dostal ke své přítelkyni.Koťata která z jejich spojení vnikla,byla od malička tak krásná,že se jejich majitel rozhodl vybrat jim zvláštní jméno a dal jim přezdívku "burmilly".

Charakter a temperament.

Burmilla je společenská,přátelská a družná kočka,není tak hlučná ani tak náročná jako barmská kočka,ale je odvážnější a zvědavější než činčila.

Typ a standardní rysy.

Hlava by měla být mezi ušima dost široká a na nose by měl být z profilu vidět zřetelný zlom.Uši mohou mít u krátkosrstých variet v boltcích malé chomáčky chlupů,které budou u koček tiffany delší.Oči plné,výrazné daleko od sebe.Asijské kočky jsou střední velikosti a vždycky by měly vypadat svalnaté. Ocas má být střední délky a tloušťky.

barmská kočka

7. září 2007 v 20:22 | sabinka |  Kočičky

Historie.

barmská kočka Barmské kočky pocházejí skutečně z Barmy,odkud si první exemplář přivezl americký lékař dr.Thompson v roce 1930 do USA.Tam proběhlo genetické testování a prošlechťování barmských koček a vedlo k uznání nového plemene.

Charakter a temperament.

Mají tišší hlas než kočky siamské,ale jejich povaha je v mnoha ohledech podobná.Barmské kočky nebývají rády dlouho samy bez společnosti,ale jejich společníkem nemusí vždy být člověk.Nelze popřít,že je to plemeno náročné,a jsou rády pokládány za členy rodiny.

Typ a standardní rysy.

Je to středně velké,statné a svalnaté plemeno.Hlava by měla mít oblou klenbu z profilu i zepředu a středně velké uši posazené daleko od sebe.Nos by měl mít zřetelný zlom a brada by měla být silná a pevná. Oči by měly mít mandlový tvar,a mají mít libovolný odstín zelenožluté barvy.Ocas by měl být úměrný délce těla.Koťata mohou být na nohou mírně pruhovaná ,což je u dospělého jedince považováno za závadu.

Barvy kožichu.

Hnědá: Hnědá barmská kočka má mít tmavou,stejnoměrně teple hnědou barvu kožichu.Kožich může ve spodní části těla přecházet v poněkud světlejší barvu. Kůže na polštářcích tlapek a na nose má být tmavě hnědá.
Modrá: Modrá Barmská kočka je měkce stříbřitě šedá.I zde je povolen přechod do světlejšího vybarvení na spodní části těla.Kůže na polštářcích tlapek a na nose má být šedá.
Čokoládová: V tomto případě se žádá teplá,mléčně čokoládová barva,přičemž tvář nohy a ocas mohou být poněkud tmavší.Kůže na nose a na tlapkach má mít čokoládově hnědou barvu.
Lila: Má být odstínem světlé holubí šedi,a má-li být dokonalá,musí být lehce narůžovělá.Kůže na polštářcích tlapek má být levandulově růžová.
Červená: Sytě oranžová je nejlepší popis barvy červené Barmské kočky.Kůže na nose a polštářcích tlapek by měla být růžová.
Krémová: Krémová barmská kočka má světlou krémovou barvu místy s tmavším odstínem a s výrazným "pudrováním" kolem uší a hlavy.Kůže na nose a na tlapkach je světlé růžová.
Hnědě želvovinová: U této barvy je vyžadována směs hnědé,červené a krémové barvy.Kůže na tlapkach a na nose má byt kombinací hnědé nebo růžové nebo obou.
Modře želvovinová: Má to být kombinace modré a krémové barvy.Tlapky a kůže na nose by měly být stejné barvy.
Čokoládově želvovinová: Je to směs čokoládové a krémové.Kůže na tlapkach a nose má mít stejnou barvu.
Lila želvovinová: Lila a krémový kožich a Kůže na tlapkach a nose jsou barvou holubí šedi.

Výhody.

  • Velmi láskyplná.
  • Snadná údržba.
  • Vhodná k dětem a k jiným zvířatům,nevadí jí hlučná domácnost.
  • Je společenská a citlivá na nálady a pocity svého majitele.
  • Hravá.

Nevýhody:

  • Nerada zůstává sama bez společnosti.
  • Náročná: vyžaduje spoustu vašeho času a pozornosti.
  • Od časů Houdiniho je největším mistrem úniků.Pokud to jde,mějte ji zavřenou.
  • Je příliš důvěřivá,takže pokud není vycvičena,je tu riziko zcizení.

habešská kočka

7. září 2007 v 20:19 | sabinka |  Kočičky

Historie.

habešská kočka Tvar,velikost a zvláštní kožich nápadně připomínají munifikované kočky,které byly nalezeny v egyptských hrobech a na nástěných malbách zobrazujících Basta a jiné kočičí bohy.Je možné,že habešská kočka je přímým potomkem posvátné kočky starého Egypta,což tomuto plemeni dodává nádech romantiky.
V nedávných letech byla uznána dlouhosrstá varieta této kočky, která je známa jako somálská.Chovatelé existenci somálské kočky ignorovali až tak dalece,že někdy ani nechtěli připustit ,že se některá z těchto dlouhosrstých narodila ve vrhu domněle "čistých" habešských koček.Somálské kočky však jsou dnes ve světě velice oblíbené.

Charakter a temperament.

Pro tyto kočky je typická jejich inteligentní, společenská povaha.Nejsou rády samotné a bez společnosti se budou trápit. Je to velmi láskyplné plemeno,které miluje domácký způsob života.Nemají však kolem sebe rády mnoho dalších koček a proto,pokud jste se rozhodli pro kočku habešskou,mějte jen tu jedinou.

Typ a standardní rysy.

Habešská kočka by měla být střední velikosti a mít hustý kožich s tikingem,který se třpytivě leskne.Má kulatou hlavu klínovitého tvaru, velké,daleko od sebe posazené uši s šošolkou na konci ,dlouhý krk a dlouhé,štíhlé nohy.Ocas je na konci kuželovitý a jeho délka je úměrná délce těla.Oči by měly být jantarově žluté,zelené nebo oříškové.Akceptované barvy kožichu jsou:Hnědočervená,modrá,čokoládová,lila stříbrná,žlutohnědá,červená,krémová a přidružené barvy želvovinové.
zdroj:internet