Láska je hnutí,které nutí,dva blázny do blbnutí

západosibiřská lajka

21. září 2007 v 20:36 | sabinka |  Pejskové pod lupou
Původ: Pochází z rozsáhlého pásma lesů Západní Sibiře a Uralu a z povodí řeky Ob, kde byla chována kočovnými kmeny Chantů a Mansů. Pomáhala při lovu pernaté zvěře, ale především zvířat, jako jsou medvědi, losi, sobi, divoká prasata či rysové. Pro všechny lajky byl charakteristický způsob lovu: samostatně a značné vzdáleny od člověka vyhledávali zvěř, aby ji pak ohlásily hlasitým štěkotem (odtud pramení název lajat znamenající rusky štěkat). K stabilizaci této lajky došlo ve třicátých letech našeho století.
Popis: Pes přírodního typu střední velikosti, suché konstituce. Hlava ve travu rovnoramenného trojúhelníku, suchá, s dlouhým a šoičatým čenichem. Uši vzpřímené, vysoko nasazené. Oči oválné, sešikmené. Tělo takřka kvadratické, s rovným, pevným hřbetem, záď široká a svalnatá, břicho mírně vztažené. Ocas zatočený do prstence, nesený nad hřbetem nebo nad bokem. Srst rovná, hrubá, kratší. Na krku a plecích hříva. Zbarvení: různé, od bílé přes šedou, pepř a sůl, až po červenou a černou, případně kombinaci uvedených barev. Velikost: Kohoutková výška u psů 54-60cm, u fen 52-58cm. Váha u psů 20-24kg, u fen 18-22kg.
Charakteristika: Živý lovecký pes s vyrovnanou povahou. Drsné prostředí Sibiře, z něhož pochází, ho formovalo k mimořádné odolnosti, skromnosti a nenáročnosti. Je to velmi samostaný pes, zvyklý poradit si v každé situaci.
Užití: Univerzální lovecký pes.
Výskyt: V Rusku poměrně hojná, jinak chovaná spíše sporadicky. Několik jedinců se vyskytuje i v naší republice.
Možná záměna: S dalšími uznanými i neuznanými lajkami, jejichž rozšíření je pro laika takřka nemožné. U nás se vyskytující karelský medvědí pes je o něco mohutnější a vždy černobílý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama